Sri Lanka - s cyklonem na 4 dny, den 3.

Vláček na sever

Déšťiky nám to tady teda moc neusnadnuji, projít zepár památek a nepromoknout naskrz se ráno ukázalo jako nadlidský úkol. Dnešní plánování se stejně vlastně víceméně točilo okolo večerního vlaku do Anuradhapurny, ležící ve středozemi, dost daleko na severu, asi takové 4 hodiny cesty.

Ráno ale bylo příjemný, jsme dospali den v letadle, dopřáli si fajn snídani složenou z ovoce, omelety, nějakých toustiku a džusu a checkoutovali z ubytka. Týpek na recepci byl dost kind na to, že nám tam dokonce nechal batohy, abychom je s sebou nemuseli tahat celý den a mohli si je vyzvednout až před odpoledním vlakem. Plánu jinak na město bylo po malu. Mimo hodně chrámu které tu jsou, a které plánujeme vidět převážně jinde, Colombo nemá moc co nabídnout. Chtěli jsme si primárně dohnat Lotus Tower, který jsme nestihli včera, což je primárně asi nejvyšší vyhlídkova věž Sri lanky, ale frajeři vevnitř měli napis že snad jedna z největších v Asii. Nevím no, podle Wikipedia výškou není ani top 30 výškou ve světě, ale co jsem abych soudil. Nedaleko lotus tower se taky nachází floating market pettah, takže Petah asi znamená jako prostě tržiště? Možná. Nevím. Aaa pak dva chrámy, který jsou jedny z nejhezčích v Colombu. Dale byly na plánu ještě nějaké parky a promenáda u vody, ale to jsme následně skipli, přece jen v tom počasí se nedá dělat vůbec nic. Floating market toho nabízel o dost méně, než včerejší Petah, a spíš se jednalo o pár budov rozesetych mezi nádražími na vodní platformě. Je až fascinující že tu najdete fakt pletky všeho druhu. Od naprostých fejku oblečení (poprvé v životě jsem viděl Adidas se ctyrma proužkama, jsem myslel že je to mytus), přes fejky elektroniky a totálně barevný blikající Bluetooth repráky, koření, boty, látky až po obchod s kanistry chemikálií označené tak divoce, že by je z Evropy vykazali ještě sto kilaku před hranici. Zatímco jsme pak zamirili k lotus tower, stihl nás naprosto úchvatny déšť který byl tak intenzivní, že jsme byli v minutě durch. Jako, déšť není faktor, obzvlášť na dovolené, ale jako snižuje to náladu, ne že ne. Alespoň že tady je neustále krásných 25 stupňů plus. To trošku kompenzuje pocitovou teplotu. Samotná věž byla jinak solidní blamáž, protože měli zavřenou vyhlídku. Asi jako chápu, když fouká a leje jak z konve, ale ruku na srdce, postavit v tropické Asii kde je naprosto běžná sezóna deště venkovní vyhlídku místo alespoň nějaké vnitřní, na to člověk zrovna nemusí být Mistr architekt. Takže suma sumarum, nahoru nas nepustili a zůstali jsme promoceni v lobby. Záložní plan byl mrknout alespoň na nějakou výstavu digitálního artu, neboli jako umění, ale aby nás pustili i tam, museli bychom si koupit klasicky lístek jak na vyhlídku. Nah, dvacet dola mi za umění bez vyhlídky nestojí. Tak teda alespoň ty chrámy, když už nic teda. První z nich byl Gangaramaya temple, vzdálený asi 8 minut autem, tak jsme oprášili appku na tuktuky a nechali se asi za čtyřicet korunek odvést. Primární náboženstvím na Sri Lance je Buddhism, následuje hinduismus, Islam, křesťanství a další. Bylo teda zvláštní vidět směsici předmětů, pravděpodobně daru, možná obětí které tu byly z nejedne kultury, právě v tomto budhistickem chrámu. Činšti čerti, thajsti draci, zlatí budhove, střelné zbraně - pravděpodobně víra Ameriky, a mnoho dalších věcí co bych do budhismu neřekl. Cena vstupu jinak nějakých 500lkr, takže 35 korunek. Jen nám k tomu dneska nikdo nic neřekl, neukázal a cedulky tu taky nebyly, takže nemám moc chytrých poznatků jako ze včerejší mesity. Druhý chrám byl hned za rohem a byl na plovoucí platformě se nazývá Seema Malaka. Tento byl víc hezu. Jinak obecně mi tady ty chrámy přijdou víc jako atrakce, než vyloženě sídlo viry, protože se moc nedba na to kdo co nosí. Pamatuju v Thajsku kde mnohdy bylo potřeba mít i dlouhé gate jako chlap, a tady pustili jakousi bobinu i s holyma ramenama. Boty a ponožky dolů tu ovšem platí všude. Druhý chrám se jinak nacházel hned přes cestu od prvního nakupaku který jsme obecně na Sri Lance viděli, což nám dalo možnost mrknout zdejší obchody a dokonce se tu potom najíst v západním stylu. Moje žena si prostě vybrala na dovolenou zemi, které jídla se bojí. Ale nebojte, já vás o zdejší kuchyni poinformuju! Protože to zatím vypadá že na večeři bude právě Kotta Roti, a ne není to těstovina jak jsem si myslel včera, je to nakrájený chléb se zeleninou, masem a tak. Prostě takovej salát, kde místo těstoviny je chleba. Zas nevím, že, uvidíme. Poslali jsme na oběd holt pizzaHut, když už jsme v té cizí zemi. Abych alr zdejší kulturu ochutnal alespoň částečně poslal jsem tam právě něco jako Kotta styl a šmakovalo. Prošli jsme aj obchody co měly mydylka, vony tyčinky, a tak a to bylo dost příjemný, s cenama za pytel oříšku dokonce. Je před vánoci, tak mám alespoň co porozdavat jak se vrátíme zpět do Česka. Následně cesta pro batůžky a šlápnout si to zpět dolů na nádraží. Co se nestíhalo dnes si dáme ještě poslední den, protože letíme až krásně přes večer a noc, takže si snad spravíme chuť věžickou na závěr. Jinak vlaky a stanice tady, taky docela masakr, ale mnohem více srozumitelné než busy tady, zatím. Když jsem viděl typka naskakovat do jedouciho busu zatímco druhej nějak z okna řval asi kam to jede, žádný cedule a čísla nebo zastávky, byl jsem možná lehce vyděšen, jestli náhodou se budem potřebovat někam dostat. Na vlakaci to naštěstí vyřešili velkou ceduli ukazujících odjezdy. Jedna věc, co by si z této země mohly vzít třeba české dráhy, když oddelas z cedule délku zpoždění, lidi nemůžou jebat že je velký zpoždění, prostě musí počkat v intervalu od sekundy až v našem případě do třeba hodiny a budou to mít víc jakože zážitkové. Big brain momenty hnedka takhle. Měli jsme alespoň dost času opět cosi posunout s plánováním na další dny.

Aktuálně nás tedy čeká cesta severně do historického města. Plán je projít ho celé zítra i s přílehlymy památkami. Dát spánek a vzít autobus jižně, do města Dambulla a tam strávit další den. Po přespání si ráno dát výšlap na nejznámější horu Sri lanky, Sigiriya aaaa pomaličku to přesouvat dale níž do Kandy a Elly, kde už snad bychom mohli strávit zase alespoň dva dny minimálně protože právě to je to pravé středozemi, plne cajovych plantazi, národních parku, snad sloníků a palem. Do té doby je to ale dost busy a to ještě vůbec nevíme jak se dostaneme úplně na jih na pláže a jestli to stihneme projet tam. Další věci co mě docela znervozdnila zatímco jsme hodinu čekali na opožděný vlak byla ta masa lidí. Jakože tak milion, aji dva, čekaly na stejném nástupišti jako my a když jsem viděl jak se perou o jiné vlaky které průběžně jezdili, o každou sedačku byť I o dveře aby se tam dostali první, moje iluze z toho že máme místenku se začali rozplyvat. Když tě z tvého zaplaceného místa v českých drahách vyhodí I cizí babička protože “si nekoupila místenku ale tahá tasku a nebude přece stát”, tak tě stopro vyhodí tu zdejší gangstas. Haha taky nás tu za tu dobu co jsme čekali zastavili tak 4 policajti a chtěli po nás lístek. Po nás, tečka. Po nikom jiném. Rasismus naruby, kdo ví jestli to bylo aby se jim hloupí turisti neztratili do jiného vlaku, nebo protože prostě abysme my bili nejeli načerno. Po hodince čekání nám vlak dorazil a s místenkama byl naštěstí opak pravdou a moje negativní pocity byly vyvraceny. Všichni se jako pomačkali do všech vagónu div nepadali z vlaku ven (což není tak těžký když hromada vlaku jezdí s otevřenými dveřmi), nas vagonek však bych jen pro rezervované a pan průvodčí obratem otáčel každého, kdo se tam chtěl nacpat a místenku neměl.

Jsme tedy tak hodinu a půl už na cestě, minimálně další tři nás čekají. Z okna sledujeme zaplavene domy a pole způsobené přicházejícím cyklonem a pomaličku umírame hlady. Měl jsem si koupit alespoň fejkovy orea zas, protože cesta dlouhá a zároveň to vypadá, že nestihneme obchod, možná ani večeři. Naštěstí nás týpek z ubytke chce alespoň stáhnout přes město, zlaťák, i přestože máme zpoždění, tak třeba nam někde na ten street food zastaví, to už se moje drahá polovička bude muset sakra rozhodnout jestli umřít hlady do rána, nebo risknout hoščo ze špinavého grillu. Řádný fear-factor se Nam tady rýsuje.